Nejvýznamnější a nejcennější památkou, nacházející se na hranici s katastrem obce Chomýž, je sousoší sv. Anny s Pannou Marií a Ježíškem, doplněné klečící postavou sv. Jana Sarkandra a dvěma andílky, z roku 1742.
Sousoší sv. Anny stojí v místní části Hrabiny. Sousoší je 6 metrů vysoké, zhotovené s největší pravděpodobností olomouckým sochařem Ondřejem Zahnerem (1709-1752). Na mohutném podstavci s volutovými křídly stojí na prostředním piedestalu sousoší sv. Anny s Pannou Marií a Ježíškem. Po jeho bocích figura adorujícího sv. Jana Sarkandra a dvojice andílků nesoucích světcovy insignie.
Kartuš obsahuje novodobý nápis. Podle nápisu nechal sousoší postavit Jan Tomaštík z Holešova roku 1742.
Oprava sousoší
V roce 1964 bylo sousoší svaté Anny zapsáno do státního seznamu nemovitých památek a ve stejném roce bylo sousoší opraveno. Podnět k opravě dal Alois Tatýrek z Jankovic čp. 74, který také řídil a organizoval veškeré práce. Celkové náklady dosáhly výše 12 000 Kčs.
Další oprava sochy proběhla v červnu 1983 pražskými restaurátory (náklady 50 000 Kčs). Bohužel již o rok později bylo sousoší znovu a ne naposledy poškozeno vandaly.
K další velké opravě sousoší přistoupila obec v roce 1996. Kolem byla vyhloubena 1 m hluboká rýha, odstraněny kořeny a zhotoven nový betonový sokl. Následně bylo sousoší rozebráno a odvezeno do restaurátorských dílen v Olomouci a v roce 1997 znovu sestaveno. Na opravu přispěl OÚ Kroměříž částkou 120 000 Kč a obec Jankovice 128 000 Kč. Opravu provedla firma Melcer z Olomouce a pomáhali občané z Jankovic: Dezider Halmeš, Ing. Ivo Tatýrek, Jaroslav Kučera, Antonín Ryška a František Daďa.
Pověst
K sousoší sv. Anny se váže pověst o jeho staviteli, holešovském měšťanovi Janu Tomaštíkovi a jeho nevěrné manželce.
Jan Tomaštík byl již starší, ale stále statný muž, když se podruhé oženil s mladou dívkou. Zpočátku bylo manželství šťastné, ale protože Tomaštík trávil mnoho času na obchodních cestách není divu, že jeho mladé manželce začalo po čase cosi scházet. Vzájemné vztahy mezi manželi se stále zhoršovaly a manželka počala přemýšlet, jak by se muže zbavila.
První dvě přepadení
Jednou se starý Tomaštík vracel z jarmarku v Dřevohosticích. K večeru za Tučapy na vůz skočili dva chlapi, které pacholci sedící na kozlíků přemohli. Hozený kámen však jen tak tak minul Tomaštíkovu hlavu.
K druhému přepadení došlo nedaleko Žeranovic. Útok byl tak nečekaný, že čeledíni na kozlíku nestačili ani vystřelit a bránili se jak se dalo. Už se zdálo, že odpor bude marný, ale na pomoc přijelo 5 čeledínů z Žeranovic. Útočníci se zalekli a zmizeli ve tmě.
Přepadení u Jankovic
Ke třetímu přepadení došlo u Jankovic cestou ze Vsetína. Pro ochranu dostal Tomaštík od vsetínských radních dva strážné a jeho obchodní přítel mu poskytl dva pacholky. Byla už tma a do Jankovic zbýval jen malý kousek cesty. U lesa Hrabina již došlo několika loupežným přepadením. Cestující napjatě vyhlíželi, kdy už se v dálce ukážou první jankovické chalupy, když tu z houští vyskočilo sedm maskovaných mužů. Posádka vozu se nezalekla a bránila se. Na zemi zůstali ležet dva mrtví a jeden umírající lupič. Před smrtí Tomaštíkovi prozradil, že byl najatý osobou, která se tak odhodlala zrušit posvátný manželský svazek, aby ho zabil. Tomaštík chtěl slyšet ještě jméno oné osoby, ale bandita padl mrtev k zemi.
Tomaštík se vrátil domů, ale nemohl uvěřit, že by za vším stála jeho manželka. Nakonec na ni udeřil a ta se ke všemu přiznala. Zdrcený Tomaštík pochopil, že pokud manželku udá, uvrhne hanbu na sebe a celý svůj rod. Nakonec se rozhodl jinému trestu. Manželství formálně zůstane zachováno, ale pro ni jen v úloze služebné, která již nebude mít přístup do společné ložnice. Zároveň se rozhodl, že své manželce nezanechá žádné peníze. Ty použije k vybudování důstojné památky na své zachránění a k uctění větší slávy Boží a jeho milosrdenství.
Nejprve požádal místní sochaře Josefa Polešáka a Kašpara Schobra, aby pro něho zhotovili dva kříže, které nechal vztyčit v místech prvních dvou přepadení. V místech posledního incidentu se rozhodl zbudovat pomník mohutnější a důstojnější. Dokončení sousoší se Tomaštík nedožil, zemřel zatrpklý ve věku 76 let. Jeho přání však bylo vyplněno a u cesty se zanedlouho objevilo překrásné sousoší.
Jak to bylo doopravdy?
O pravdivosti pověsti lze pochybovat. Historické prameny uvádí, že v časech pruské okupace Holešova byl mezi měšťany, kteří měli na jaře 1740 zaplatit vysoké částky do pruské válečné pokladny, i Jan Tomaštík. Tomaštík, který měl odvést obrovskou sumu 10 000 zlatých, složil pouze 500 zlatých. Prusové se domnívali, že má někde ukryté další peníze a Tomaštíka uvěznili. Při ústupu z Moravy jej postupně drželi v Kroměříži, Přerově a Olomouci. V květnu 1742 nechali nemocného Tomaštíka ležet u Chvalkovic v příkopu, kde jej nalezl místní sedlák a odvezl zpět do Holešova, kde 19. května 1742 zemřel. Zdá se, že snaha o zachování památky na Jana Tomaštíka stála za vznikem jankovického sousoší svaté Anny. Proč však právě na odlehlém místě v Jankovicích, to zůstává otázkou.
Zdroj: Jankovice – Historie a současnost obce (upraveno, zkráceno).